Napoleonské války

Napoleonské války


Při cestě z vítězné bitvy u Drážďan, utrpěla ve dnech 29. – 30. 8. 1813 napoleonská armáda porážku u Chlumce a Přestanova v severních Čechách.

Do roku 1805 probíhaly boje koalice proti Francii mimo území Čech a rakouských zemí. Až katastrofální porážka u Slavkova (2. 12. 1805) donutila Rakousko žádat o nevýhodný mír. V roce 1809 vypověděl František I, Napoleonovi válku. Císařská armáda však utrpěla porážku. Následně 14. října 1809 uzavřený Vídeňský mír přinesl další velké oslabení habsburské říše. Hospodářství státu se hroutilo a Rakousko muselo vyhlásit roku 1811 státní bankrot.

Evropa byla po dvaceti letech napoleonských válek vyčerpaná a unavená. Přesto přibývala stále nová bojiště. Ve dnech 26. - 27. 8. 1813 vyhrál Napoleon proti obrovské přesile bitvu u Drážďan. Metternich po bitvě u Drážďan své manželce napsal: „Nemáš vůbec představu o bídě a hrůzách, které zde vládnou. Poslední bitvy stály Francouze přes 80 000 mrtvých a raněných. Každý jen trochu vhodný dům se změnil v lazaret. Pravděpodobně je v Drážďanech a na předměstích stále ještě nejméně 25 000 raněných a nemocných.“ Až teprve po smrti Napoleona bylo prokázáno, že byl v této bitvě raněn. Nechtěl patrně zranění přiznat, aby nebyla negativně ovlivněna jeho oslabená armáda, která právě pronikala do severních Čech. Region se stal územím přesunu vojsk a jejich táborů, hospodářským zázemím válčících stran (zásobovací a kvartýrovací povinnosti a násilné rekvizice) a místem vojenských střetnutí.

Prostor Šluknovského výběžku až po Jiřetín obsadily v srpnu francouzské oddíly spolu se sborem polského knížete Poniatowského. Docházelo k potyčkám s císařskými a k přesunům oddílů. Sídlem francouzského vedení se krátce stal Jiřetín, kde byl ubytován divizní generál Lefebre Desnouettes. Oddíl asi osmdesáti francouzských vojáků přišel 20 srpna do České Kamenice a sotva odtáhl, dorazila 23. srpna jiná skupina asi třiceti mužů. Dožadovali se krmiva pro krávy, které rekvírovali na Cvikovsku. Vyhrožovali zapálením města a zajetím purkmistra. Ozbrojení měšťané je ale z města vyhnali a následně pronásledovali přes Horní Kamenici až do Lísky. Pronásledovatele zde podpořilo lísecké ozbrojené obyvatelstvo. Oddíl Francouzů byl rozprášen, někteří vojáci zajati a posléze odvezeni do Litoměřic. Od porážky u Chlumce a Přestanova na Teplicku Francouze již dělil pouze necelý týden. K střetnutí tam došlo ve dnech 29. – 30. srpna 1813. Francouzské vojsko po porážce u Chlumce 29. – 30. srpna 1812 se znovu pokusilo proniknout do Čech. Sám francouzský císař Napoleon I. ve dnech 16. – 17. září 1813 řídil boje svých jednotek od nakléřovského kostela. Zásluhou vojsk spojenecké koalice pod vedením maršála Schwarzenberga došlo v oblasti Varvažova k porážce francouzských vojsk. Hlavní zásluhu na tom měly rakouské oddíly Generála Colloredo-Mansfelda. Vítězství spojeneckých vojsk u Varvažova bylo předzvěstí porážky napoleonských vojsk u Lipska. 

Řada severočeských měst poslala na bojiště u Chlumce zásoby proviantu a po bitvě přijala vojenské oddíly. Některé pouze procházely, některé se zdržely na pár dnů, aby mohli být ošetřeni zranění vojáci a mužstvo načerpalo nové síly. V polovině září se Děčín a jeho okolí staly velkým vojenským táborem převážně ruských, ale také pruských jednotek. Každý dům, který mohl poskytnout kvartýr, měl ubytované vojáky. Ti přicházeli i do okolí České Kamenice. V září sem přitáhli unavení a vyhladovělí Rusové a vystrašené místní obyvatelstvo jim doneslo jídlo. Posilnění Rusové pokračovali dál ve své cestě.

Blížila se krvavá „Bitva národů“, která probíhala ve dnech 16. - 19. 10. 1813 u Lipska. Spojené armády Rakouska, Pruska, Ruska a Švédska v ní rozdrtily podstatně slabší Napoleonovu armádu. Koaličním vojskům velel kníže Karel Filip Schwarzenberg, autorem spojeneckých plánů byl náčelník jeho štábu Jan Radecký z Radče. Obrovské ztráty na obou stranách vedou k tomu, že se o bitvě také říká … „jatka Evropy“. Spojenečtí vojáci zůstávali v krajině severních Čech ještě koncem října.

Veškeré Napoleonovy snahy skončily porážkou 18. 6. 1815 v bitvě u Waterloo, po níž podruhé abdikoval a vydal se do rukou spojenců. Ti jej odsoudili k doživotnímu pobytu na ostrově Svatá Helena, kde ve věku jednapadesáti let zemřel.
Od porážky u Chlumce a Přestanova na Teplicku letos uplynulo v tyto dny 200 let. Válečná událost byla připomenuta projektem Ústeckého kraje. Ten byl s více než ročním předstihem již v červnu 2012 krajem podpořen neuvěřitelnou finanční částkou dosahující téměř 7 milionů korun. Dalšími finančními prostředky se na projektu podíleli donátoři a sponzoři. Samotná jednodenní rekonstrukce bitvy byla divákům předvena v sobotu 31. srpna 2013 u Chlumce a Přestasnova.


Jitka Tůmová

 

Tímto "originálním" způsobem Ústecký kraj prezentuje svůj podíl na restaurátorsko-konzervačním zásahu...