Připravovaná akce v roce 2008
Pomník padlým vojáků z I.
světové války….
Na
návsi obce naproti bývalého hostince je malý kamenný pomník
jako vzpomínka na vojáky ze Studeného padlé v I. světové
válce. Při slavnostním odhalení pomníku dne 12. 6. 1926
pronesl dlouhou řeč pan Franz
Stelzig z čp. 11. Z kroniky po původním
obyvatelstvu se dozvídáme: Ke krytí výdajů byla od domu
k domu uspořádána sbírka. Zvláštní zásluhy o
vznik pomníku si získal pan Franz
Schubert, Studený čp. 62. Zednické a přidavačské
práce provedli dobrovolně a zadarmo pan Franz Schubert, Friedrich
Heinrich, Josef Vater,
Rudolf Stelzig a Emil Löhnert,
stejně jako povozy zdejších rolníků. Nechť
tento kámen hrdinů hlásá našim potomkům až do
nejvzdálenější budoucnosti jména obětí jejich lásky
k vlasti a příklady nejvyšší lidské ctnosti, věrnosti.
Následuje
ještě doslovný pamětní projev, který přednesl
pan Franz Stelzig (čp. 11):
„Vysoce
vážené shromáždění!
Vysoce vážení účastníci odhalení!
Dovolte mně,
abych k Vám jménem výboru pro válečný pomník
pronesl několik slov. Po dlouhou dobu chované přání
postavit také v naší osadě důstojný, i když
prostý pomník za naše syny, kteří zůstali ve světové
válce, mohlo být nyní konečně uskutečněno.
Prostý kámen naší tak drahé půdy vlasti je to, který
na tomto místě v nás obzvláště dnes vyvolává
velice vážnou a bolestnou vzpomínku. Neměl vzniknout žádný
nádherný pomník při velkolepém odhalení. Ne, jednoduchý
a prostý, jakými byli i naši stateční kamarádi,
jednoduchý a prostý jakými jsou známky vzpomínek, za kterých
oni daleko od milované vlasti odpočívají v cizí
zemi, má být i jejich pomník ve vlasti. Nemá to být kámen
nádherný, nýbrž kámen památný. Uplynula již léta a přece
tento kámen vyvolává v našich duších opět zřetelně
všechny ty hluboce smutné okamžiky během té strašlivé
války, jakoby to bylo teprve včera, ovšem, takto prožíváno
jen těmi, jimž samotným kdysi odbila ta trpká hodina
rozloučení“. „Kdo není sám postižen, ten nemůže
pochopit, co znamená rozloučit se s věrnou manželkou
možná už n neshledání, ten neví, co znamená, když se plačící
otec musí rozloučit s houfem svých rozkvétajících
dětí zanechávajíc je ve strašlivé nejistotě, ten
nemá tu sžíravou starost, která hlodá v životě
matky, manželky, dětí, kteří se všichni plačíce
a zalamujíce ruce pokouší nadarmo loučícího se drahého
zadržet doma. Dlouhé roky starostí a žalu, bídy a nouze
plynuly, jakoby to nesmírné utrpení nechtělo vzít nikdy
konce. Avšak to nejstrašnější! Mnohý statečný muž,
překypující silou ve svém rozkvětu vytáhnul do
boje za svoji německou vlast, nesměl ji však už
nikdy znovu spatřit. Jen jeho poslední pozdrav se z umírajících
rtů směřoval zpět k jeho drahým. Kdo
to může pochopit, co znamená umírat v cizí zemi
tak daleko od svých drahých? Ano, ani ten nejmenší kousíček
jejich milé půdy vlasti se nesměl stát místem
jejich posledního odpočinku!
A právě proto
chceme všem oněm hrdinům naší vesničky zasvětit
kousek rodné hroudy, na který nikdy nezapomenou. My, kteří
jsme se šťastně vrátili z vražedné vřavy
bitev, ale také obzvláště oni, které neúprosný osud
nevytrhnul z kruhu jejich milých, kteří směli zůstat
doma, zatímco jiní krváceli – my všichni to synům
vlasti, kteří zůstali na bojišti, dlužíme. Skutečně,
oni si to zasloužili. Náš pomník má být také děkovným
kamenem“.
„Tito hrdinové vytáhli
s námi do boje věrni své povinnosti, aby odvrátili
strašlivou hrůzu války od naší drahé vlasti. Poděkovat
jim chceme! Pomohli zabránit, aby naše vzkvétající polnosti
byly rozryty zákopy, roztrhány a zpustošeny dopadajícími
granáty. Poděkovat jim chceme, že útulné vesničky
naší vlasti nezanikly v kouři a plamenech, že jme
za temné noci, v kruté zimní době nemuseli odcházet
za našich domovů a dvorů, vzdávat se veškerého
majetku při zachraňování holých životů.
Náš pomník má být
ale také uctívajícím kamenem. Neboť ve všech národech
a to již v těch nejstarších dobách platil jako
nejvyšší obyčej, že všem těm, kteří museli
v boji za vlast obětovat život, se musel postavit
pomník. Tento kámen, i když jednoduchý a nikoliv z ruky
umělce, uctívá naše nezapomenutelné hrdiny, ctí však
také nás samotné, celou naši obec. Vycházejte tedy z těchto
tří hledisek, postavili jsme tento pomník našim synům
vlasti, kteří zůstali ve světové válce.
Nechceme tím oslavovat válku, toho jsme daleko. Naopak, chceme
z celého srdce doufat a přát si, aby tento památník
v naší rodné vesničce zůstal posledním tohoto
druhu! Tak vyslovujeme na tomto místě srdečný dík všem
těm, kteří nějakým způsobem umožnili a
podporovali zřízení tohoto pomníku. Zvláštní poděkování
náleží našemu bývalému vedoucímu školy, panu vrchnímu učiteli
Josefu Krombholzovi,
který dal první podnět k postavení válečného
pomníku a tomuto při příležitosti rozloučení
se s naší obcí věnoval značný milodar. Nemenší
dík si zasluhuje pan Franz Schubert, který se této myšlénky
ujal a nešetřil námahy, aby ji ve spojení s trvale
čilým výborem pro pomník dovedl k uskutečnění“.
„Zvláštní dík
vyslovuji také chvályhodné obci Studený, která poskytla
ochotně k dispozici potřebný pozemek ke zřízení
tohoto pomníku. Mnoho srdečných díků také všem těm,
kteří dobrovolnými peněžními dary, dobrovolnou
prací jakýmkoliv způsobem přispěli ke zřízení
tohoto pamětního kamene. A nyní nastal slavnostní okamžik,
kdy zakrývající plenta má být z našeho pomníku
odstraněna.
Památný kameni!
Kameni díků vlasti! Rozevři stěnu, která tě
skrývá, ukaž svoji podobu!
Vás jedenáct kamarádů!
Vám ošklivý osud upřel alespoň kousíček rodné
zemně jako místo posledního odpočinku! Vás dnes
zdravíme! Vaši věrné památce patří dnešní den!
Tímto nyní veřejně
a slavnostně prohlašuji:
Od nynějška se
tento kámen hrdinů nachází pod ochranou naší obce, pod
ochranou veškerého obyvatelstva naší osady. Na nich nyní
spočívá, aby se postarali o to, že toto drahé místo
bude až do nejvzdálenější budoucnosti láskyplně
opatrováno a chráněno.
Vy matky a otcové,
vdovy a siroty pro které je v této pamětní desce
zapsáno pro ně tak drahé jméno, hledejte na tomto drahém
místě útěchu, stane-li se vám zase jednou hluboký
žal nad vaší bolestivou ztrátou nesnesitelným. Toto místo
vyjadřuje vděčnost spolusoucit a hlubokou úctu.
S láskou, vděčností úctou vzpomínejte na všechny,
kolem nichž zde projdete, na hrdinské syny naší vlasti. Ty německá
mládeži, vzhlížej k těmto hrdinům, ukazují
ti vzor německé věrnosti.
Tak zůstaň
také ty věrný až do smrti,
až bude tvoje Německá vlast jednou v tísni.“
Obecní razítko
(Franz Schmied, ved. školy)
V krajině panoval klid a krásné počasí, vhodná
kulisa pro čestné splacení dluhu synům této obce,
spícím v cizí zemi. Náladu umocňovala přítomnost
shromážděných spolků. Děkan Heinrich
Marschner z České Kamenice odsloužil velkou pobožnost:
slavnostní kázání a polní mši, spojenou s pokládáním
věnců. U všech účastníků
ze sousedních obcí tento den zůstal zapsán v paměti;
oltář byl vybudován naproti hostince „Wiesners Gasthof - „zur
Böhmische Schweiz“. Při vlastním odhalení
oslovil jedenáct padlých, jejichž jména byla uvedena zlatým
písmem na pamětní desce z černého skla.
V Rynarticích, byl pamětní pomník padlým vojákům v I. světové válce odhalen 11. července 1926 a v Lipnici 18. července téhož roku - 1926. V Lipnici slavnostní odhalení spojili s oslavou třicetiletého trvání dobrovolného hasičského sboru, založeného v Lipnici roku 1896. Po uvítací řeči představeného obce Lipnice pana Roberta Schiefnera sloužil děkan Heinrich Marschner z České Kamenice slavnostní polní mši. Řečnil také Franz Löhnert mladší a před odhaleným pomníkem se konala přehlídka hasičského sboru, té se zúčastnili i hasiči Studeného. Dlouhodobí příslušníci Dobrovolného sboru hasičů dostali vyznamenání. Na pomníku z krásného bludného kamene byla zvěčněna jména dvou padlých vojáků z Lipnice: Johann Palme padl 6. 11. 1914 v Srbsku, Franz Schiffner zemřel 12. 11. 1916 v Rusku.
V krajině panoval klid a krásné počasí, vhodná
kulisa pro čestné splacení dluhu synům této obce,
spícím v cizí zemi. Náladu umocňovala přítomnost
shromážděných spolků. Děkan Heinrich
Marschner z České Kamenice odsloužil velkou pobožnost:
slavnostní kázání a polní mši, spojenou s pokládáním
věnců. U všech účastníků ze sousedních
obcí tento den zůstal zapsán v paměti; oltář
byl vybudován naproti hostince „Wiesners Gasthof - „zur
Böhmische Schweiz“. Při vlastním odhalení
oslovil jedenáct padlých, jejichž jména byla uvedena zlatým
písmem na pamětní desce z černého skla.
Všechny
pomníky v okolí byly v 50. letech minulého století značně
zdevastovány. Po provedené rekonstrukci byl znovu odhalen pomník
padlým v I. světové válce v Rynarticích v roce
2003 a v Lipnici v následném roce 2004 diky
sponzorskému daru milované obci od pí. MUDr.
Briestenské.
Pamětní deska pomníku
ve Studeném byla nenávratně zničena. Kameny ji
rozbili dospívající hoši ze Studeného. Pokud bych si dala
práci se vzpomínáním, jistě bych si vybavila i jejich
jména. K čemu to ještě dnes?! A tak jména padlých
z I. světové války zmizela navždy a zcela zapadla v zapomnění.
Novou pamětní desku,
nahrazující původní vytvořil během roku 1967
pan Micka Jaroslav (čp.
49) na žádost vedení obce. Jména padlých již nebylo v té
době možné uvést, nebylo možné je získat. Proto novou
desku záměrně věnoval všem padlým vojáků
z obou světových válečných konfliktů
novodobých dějin. Podobně hlásají nápisy na pomnících
při silnici do obce: Úctu a mír všem padlým bez
rozdílu toho, na čí straně stáli. Krásná a
hluboce lidská myšlenka! Dává nám předtuchu jasné
budoucnosti každého člověka - totiž jistotu smrti,
ve které si budeme všichni naprosto rovni. Tak i tento pomník
vzdává úctu všem padlým během obou světových válek.
Původní datum
určené k odhalení nově instalované desky bylo
obcí určeno na 1. 5. 1968. Tento termín se panu
Jaroslavovi Mickovi nepodařilo splnit, deska byla slavnostně
odhalena až 21. července 1968. K nově instalovanému
pomníku padlých byl ještě 28. 10. 1968 slavnostně
poležen věnec ze smrkového chvojí ozdobený stuhami v barvách
trikolory k uctění padesátého výročí vzniku
Československé republiky. Na budově školy byla při
této slavnostní příležitosti vyvěšena Československá
vlajka. Víckrát se tak již nikdy ve Studeném nestalo. Za další
necelých čtyřicet let se kameny z obruby pomníku
hodily ke zkrášlování osobního majetku, tak jako předtím
kameny ze hřbitova. Tak to je, vše je pouze v lidech.
Jména studeneckých mužů
padlých během I. světové války jsem se dozvěděla
až v létě roku 2006 z výpisků z kroniky
Ernsta Vatera: Chronik von Rennersdorf, IV, s. 116 – 117, které mi laskavě
předala Natálie
Belisová a pomohla nám je znovuobjevit a uchovat. Přes
padesát let se zdálo, že budou navždy zaváta prachem
minulosti.
Jména
studeneckých vojáků, kteří padli ve válečných
bojích na frontách I. světové války jsou opět známa.
A je možno nechat zhotovit repliku skleněné desky.
Slavnostní
odhalení a vysvěcení pomníku 11 studeneckým vojákům,
kteří padli během I. světové války proběhne
za účasti původního i současného obyvatelstva
proběhne 6. 9. 2008.
Jitka Tůmová
Poznatky a literatura:
Ernsta Vatera: Chronik von Rennersdorf, IV, s. 116 – 117
Kronika obce Studený „Gedenkbuch der Gemeinde Kaltenbach“ 1926, str. 11 -15
Jaroslav Micka vzpomínky, poznámky o životě v obci Studený
Fotodokumentace:
archiv PJT, J. Tůmová, zapůjčená pohlednice W. Heinrich