Pomník padlým vojákům z I. světové války

Připravovaná akce v roce 2008


   Pomník padlým vojáků z I. světové války….

 

Na návsi obce naproti bývalého hostince je malý kamenný pomník jako vzpomínka na vojáky ze Studeného padlé v  I. světové válce. Při slavnostním odhalení pomníku dne 12. 6. 1926 pronesl dlouhou řeč pan Franz Stelzig z čp. 11. Z kroniky po původním obyvatelstvu se dozvídáme: Ke krytí výdajů byla od domu k domu uspořádána sbírka. Zvláštní zásluhy o vznik pomníku si získal pan Franz Schubert, Studený čp. 62. Zednické a přidavačské práce provedli dobrovolně a zadarmo pan Franz Schubert, Friedrich Heinrich, Josef Vater, Rudolf Stelzig a Emil Löhnert, stejně jako povozy zdejších rolníků. Nechť tento kámen hrdinů hlásá našim potomkům až do nejvzdálenější budoucnosti jména obětí jejich lásky k vlasti a příklady nejvyšší lidské ctnosti, věrnosti.

   Následuje ještě doslovný pamětní projev, který přednesl pan Franz Stelzig (čp. 11):

Vysoce vážené shromáždění!

Vysoce vážení účastníci odhalení!

   Dovolte mně, abych k Vám jménem výboru pro válečný pomník pronesl několik slov. Po dlouhou dobu chované přání postavit také v naší osadě důstojný, i když prostý pomník za naše syny, kteří zůstali ve světové válce, mohlo být nyní konečně uskutečněno. Prostý kámen naší tak drahé půdy vlasti je to, který na tomto místě v nás obzvláště dnes vyvolává velice vážnou a bolestnou vzpomínku. Neměl vzniknout žádný nádherný pomník při velkolepém odhalení. Ne, jednoduchý a prostý, jakými byli i naši stateční kamarádi, jednoduchý a prostý jakými jsou známky vzpomínek, za kterých oni daleko od milované vlasti odpočívají v cizí zemi, má být i jejich pomník ve vlasti. Nemá to být kámen nádherný, nýbrž kámen památný. Uplynula již léta a přece tento kámen vyvolává v našich duších opět zřetelně všechny ty hluboce smutné okamžiky během té strašlivé války, jakoby to bylo teprve včera, ovšem, takto prožíváno jen těmi, jimž samotným kdysi odbila ta trpká hodina rozloučení“. „Kdo není sám postižen, ten nemůže pochopit, co znamená rozloučit se s věrnou manželkou možná už n neshledání, ten neví, co znamená, když se plačící otec musí rozloučit s houfem svých rozkvétajících dětí zanechávajíc je ve strašlivé nejistotě, ten nemá tu sžíravou starost, která hlodá v životě matky, manželky, dětí, kteří se všichni plačíce a zalamujíce ruce pokouší nadarmo loučícího se drahého zadržet doma. Dlouhé roky starostí a žalu, bídy a nouze plynuly, jakoby to nesmírné utrpení nechtělo vzít nikdy konce. Avšak to nejstrašnější! Mnohý statečný muž, překypující silou ve svém rozkvětu vytáhnul do boje za svoji německou vlast, nesměl ji však už nikdy znovu spatřit. Jen jeho poslední pozdrav se z umírajících rtů směřoval zpět k jeho drahým. Kdo to může pochopit, co znamená umírat v cizí zemi tak daleko od svých drahých? Ano, ani ten nejmenší kousíček jejich milé půdy vlasti se nesměl stát místem jejich posledního odpočinku!

   A právě proto chceme všem oněm hrdinům naší vesničky zasvětit kousek rodné hroudy, na který nikdy nezapomenou. My, kteří jsme se šťastně vrátili z vražedné vřavy bitev, ale také obzvláště oni, které neúprosný osud nevytrhnul z kruhu jejich milých, kteří směli zůstat doma, zatímco jiní krváceli – my všichni to synům vlasti, kteří zůstali na bojišti, dlužíme. Skutečně, oni si to zasloužili. Náš pomník má být také děkovným kamenem“.

   „Tito hrdinové vytáhli s námi do boje věrni své povinnosti, aby odvrátili strašlivou hrůzu války od naší drahé vlasti. Poděkovat jim chceme! Pomohli zabránit, aby naše vzkvétající polnosti byly rozryty zákopy, roztrhány a zpustošeny dopadajícími granáty. Poděkovat jim chceme, že útulné vesničky naší vlasti nezanikly v kouři a plamenech, že jme za temné noci, v kruté zimní době nemuseli odcházet za našich domovů a dvorů, vzdávat se veškerého majetku při zachraňování holých životů.

   Náš pomník má být ale také uctívajícím kamenem. Neboť ve všech národech a to již v těch nejstarších dobách platil jako nejvyšší obyčej, že všem těm, kteří museli v boji za vlast obětovat život, se musel postavit pomník. Tento kámen, i když jednoduchý a nikoliv z ruky umělce, uctívá naše nezapomenutelné hrdiny, ctí však také nás samotné, celou naši obec. Vycházejte tedy z těchto tří hledisek, postavili jsme tento pomník našim synům vlasti, kteří zůstali ve světové válce. Nechceme tím oslavovat válku, toho jsme daleko. Naopak, chceme z celého srdce doufat a přát si, aby tento památník v naší rodné vesničce zůstal posledním tohoto druhu! Tak vyslovujeme na tomto místě srdečný dík všem těm, kteří nějakým způsobem umožnili a podporovali zřízení tohoto pomníku. Zvláštní poděkování náleží našemu bývalému vedoucímu školy, panu vrchnímu učiteli Josefu Krombholzovi, který dal první podnět k postavení válečného pomníku a tomuto při příležitosti rozloučení se s naší obcí věnoval značný milodar. Nemenší dík si zasluhuje pan Franz Schubert, který se této myšlénky ujal a nešetřil námahy, aby ji ve spojení s trvale čilým výborem pro pomník dovedl k uskutečnění“.

   „Zvláštní dík vyslovuji také chvályhodné obci Studený, která poskytla ochotně k dispozici potřebný pozemek ke zřízení tohoto pomníku. Mnoho srdečných díků také všem těm, kteří dobrovolnými peněžními dary, dobrovolnou prací jakýmkoliv způsobem přispěli ke zřízení tohoto pamětního kamene. A nyní nastal slavnostní okamžik, kdy zakrývající plenta má být z našeho pomníku odstraněna.

   Památný kameni! Kameni díků vlasti! Rozevři stěnu, která tě skrývá, ukaž svoji podobu!

   Vás jedenáct kamarádů! Vám ošklivý osud upřel alespoň kousíček rodné zemně jako místo posledního odpočinku! Vás dnes zdravíme! Vaši věrné památce patří dnešní den!

   Tímto nyní veřejně a slavnostně prohlašuji:

   Od nynějška se tento kámen hrdinů nachází pod ochranou naší obce, pod ochranou veškerého obyvatelstva naší osady. Na nich nyní spočívá, aby se postarali o to, že toto drahé místo bude až do nejvzdálenější budoucnosti láskyplně opatrováno a chráněno.

   Vy matky a otcové, vdovy a siroty pro které je v této pamětní desce zapsáno pro ně tak drahé jméno, hledejte na tomto drahém místě útěchu, stane-li se vám zase jednou hluboký žal nad vaší bolestivou ztrátou nesnesitelným. Toto místo vyjadřuje vděčnost spolusoucit a hlubokou úctu. S láskou, vděčností úctou vzpomínejte na všechny, kolem nichž zde projdete, na hrdinské syny naší vlasti. Ty německá mládeži, vzhlížej k těmto hrdinům, ukazují ti vzor německé věrnosti.

   Tak zůstaň také ty věrný až do smrti,

až bude tvoje Německá vlast jednou v tísni.“

Obecní razítko

(Franz Schmied, ved. školy)

 

 

   V krajině panoval klid a krásné počasí, vhodná kulisa pro čestné splacení dluhu synům této obce, spícím v cizí zemi. Náladu umocňovala přítomnost shromážděných spolků. Děkan Heinrich Marschner z České Kamenice odsloužil velkou pobožnost: slavnostní kázání a polní mši, spojenou s pokládáním věnců. U všech účastníků ze sousedních obcí tento den zůstal zapsán v paměti; oltář byl vybudován naproti hostince Wiesners Gasthof - zur Böhmische Schweiz. Při vlastním odhalení oslovil jedenáct padlých, jejichž jména byla uvedena zlatým písmem na pamětní desce z černého skla.

   V Rynarticích, byl pamětní pomník padlým vojákům v I. světové válce odhalen 11. července 1926 a v  Lipnici 18. července téhož roku - 1926. V Lipnici slavnostní odhalení spojili s oslavou třicetiletého trvání dobrovolného hasičského sboru, založeného v Lipnici roku 1896. Po uvítací řeči představeného obce Lipnice pana Roberta Schiefnera sloužil děkan Heinrich Marschner z České Kamenice slavnostní polní mši. Řečnil také Franz Löhnert mladší a před odhaleným pomníkem se konala přehlídka hasičského sboru, té se zúčastnili i hasiči Studeného. Dlouhodobí příslušníci Dobrovolného sboru hasičů dostali vyznamenání. Na pomníku z krásného bludného kamene byla zvěčněna jména dvou padlých vojáků z Lipnice: Johann Palme padl 6. 11. 1914 v Srbsku, Franz Schiffner zemřel 12. 11. 1916 v Rusku.

 

   V krajině panoval klid a krásné počasí, vhodná kulisa pro čestné splacení dluhu synům této obce, spícím v cizí zemi. Náladu umocňovala přítomnost shromážděných spolků. Děkan Heinrich Marschner z České Kamenice odsloužil velkou pobožnost: slavnostní kázání a polní mši, spojenou s pokládáním věnců. U všech účastníků ze sousedních obcí tento den zůstal zapsán v paměti; oltář byl vybudován naproti hostince Wiesners Gasthof - zur Böhmische Schweiz. Při vlastním odhalení oslovil jedenáct padlých, jejichž jména byla uvedena zlatým písmem na pamětní desce z černého skla.

Všechny pomníky v okolí byly v 50. letech minulého století značně zdevastovány. Po provedené rekonstrukci byl znovu odhalen pomník padlým v I. světové válce v Rynarticích v roce 2003 a v Lipnici v následném roce 2004 diky sponzorskému daru milované obci od pí. MUDr. Briestenské.

Pamětní deska pomníku ve Studeném byla nenávratně zničena. Kameny ji rozbili dospívající hoši ze Studeného. Pokud bych si dala práci se vzpomínáním, jistě bych si vybavila i jejich jména. K čemu to ještě dnes?! A tak jména padlých z I. světové války zmizela navždy a zcela zapadla v zapomnění.

Novou pamětní desku, nahrazující původní vytvořil během roku 1967 pan Micka Jaroslav (čp. 49) na žádost vedení obce. Jména padlých již nebylo v té době možné uvést, nebylo možné je získat. Proto novou desku záměrně věnoval všem padlým vojáků z obou světových válečných konfliktů novodobých dějin. Podobně hlásají nápisy na pomnících při silnici do obce: Úctu a mír všem padlým bez rozdílu toho, na čí straně stáli. Krásná a hluboce lidská myšlenka! Dává nám předtuchu jasné budoucnosti každého člověka - totiž jistotu smrti, ve které si budeme všichni naprosto rovni. Tak i tento pomník vzdává úctu všem padlým během obou světových válek. Původní datum určené k odhalení nově instalované desky bylo obcí určeno na 1. 5. 1968. Tento termín se panu Jaroslavovi Mickovi nepodařilo splnit, deska byla slavnostně odhalena až 21. července 1968. K nově instalovanému pomníku padlých byl ještě 28. 10. 1968 slavnostně poležen věnec ze smrkového chvojí ozdobený stuhami v barvách trikolory k uctění padesátého výročí vzniku Československé republiky. Na budově školy byla při této slavnostní příležitosti vyvěšena Československá vlajka. Víckrát se tak již nikdy ve Studeném nestalo. Za další necelých čtyřicet let se kameny z obruby pomníku hodily ke zkrášlování osobního majetku, tak jako předtím kameny ze hřbitova. Tak to je, vše je pouze v lidech.

Jména studeneckých mužů padlých během I. světové války jsem se dozvěděla až v létě roku 2006 z výpisků z kroniky Ernsta Vatera: Chronik von Rennersdorf, IV, s. 116 – 117, které mi laskavě předala Natálie Belisová a pomohla nám je znovuobjevit a uchovat. Přes padesát let se zdálo, že budou navždy zaváta prachem minulosti.

Jména studeneckých vojáků, kteří padli ve válečných bojích na frontách I. světové války jsou opět známa. A je možno nechat zhotovit repliku skleněné desky.

Slavnostní odhalení a vysvěcení pomníku 11 studeneckým vojákům, kteří padli během I. světové války proběhne za účasti původního i současného obyvatelstva proběhne 6. 9. 2008.

Jitka Tůmová

 

Poznatky a literatura:

Ernsta Vatera: Chronik von Rennersdorf, IV, s. 116 – 117

Kronika obce Studený „Gedenkbuch der Gemeinde Kaltenbach“ 1926, str. 11 -15

Jaroslav Micka vzpomínky, poznámky o životě v obci Studený

Fotodokumentace:

archiv PJT, J. Tůmová, zapůjčená pohlednice W. Heinrich