280 let od slavnostního vysvěcení Lipnické kaple Panny Marie

V letošním roce uplynulo již 280 roků od slavnostního vysvěcení Lipnické kaple Panny Marie

Zhruba uprostřed mezi Studeným a Lipnicí, poblíž silnice nad zalesněnou skalnatou Hlubokou roklí (Tiefen Loch), stojí pod korunami obrovských smrků mariánská lesní kaple. Stojí při starobylé, snad skutečně středověké „Šluknovsko-pražské kurýrní cestě“ („Schluckenau-Prager Botenweg“ - Herr 1993), která tu přímočaře protínala úzkou hlubokou skalnatou roklinu, na jejímž dně se vine stříbrná stužka potůčku. Jak zdokumentoval pan Petr Kühn se svým synem, přes potok vedl ještě roku 2010 pod novou silnicí dobře viditelný most. Pro novou silnici budovanou až v druhé polovině 19. století byly skalnaté svahy rokle příliš strmé a tak je musela překonat serpentinami. Stará cesta v jižním svahu rokliny, směrem k Lipnici, ubírala část masivu v několika desítkách metrů dlouhé osekané stěně, naproti níž na druhé straně cesty ze dna údolí vystupuje úzký skalní sloup. Dnes již sotva zjistíme, procházela-li stará cesta mezi sloupem a skalní stěnou nebo byla-li cesta prosekána původně jednotným skalním masivem. Do zbytku skalní části věže byla již v roce 1773 vytesána „kaple“. Zbytky mostku odnesla v podvečer 9. června 2009 katastrofální průtrž mračen a následná přes 9 m vysoká záplavová vlna, která s sebou odnesla vše, co jí stálo v cestě. To ostatní zcela změnila následná stavební činnost.

Výklenku kaple dominuje hluboký reliéf Panny Marie s Ježíškem v náručí, zpracovaný podle předlohy zázračné mariánské sochy z  České Kamenice. Nápisy na kartuších, které nesou dva snášející se andělé, hlásají, že kaplička byla zřízena v roce 1733 ke cti Boží a jeho bolestné matky někdejším rychtářem ve Studeném Christophem Austenem na pozemku Eliase Schiffnera z Lipnice. Spodní část plastického orámování výklenku částečně překryl reliéf oblaku s dvojicí andílčích hlav.

Votivní stavba byla postavená jako díkůvzdání za šťastné uzdravení, resp. ochránění před morovou nákazou, která postihla Českokamenicko. Jak vypráví N. Belisová, podle tradice bylo založení kaple spojeno s příběhem z morového roku 1713, kdy onemocněly také desetileté děti studeneckého rychtáře Ch. Austena (majitele statku čp. 11) a sedláka E. Schiffnera (čp. 24) z Lipnice. Rodiče obou dětí se dávno předtím dohodli, že své potomky zasnoubí a že jejich sňatkem dojde k pokrevnímu spojení spřátelených rodin. Ve chvílích nejvyšší nouze si hospodáři slíbili, že pokud děti přežijí, postaví u staré Kamenické cesty v Hluboké rokli kapli ke cti Panny Marie. A tak se stalo, že v roce 1733 vyrostla na Schiffnerově pozemku (ke statku čp. 24 v Lipnici) krásná barokní skalní kaple. Jak ukázaly archivní prameny, skutečnost byla poněkud složitější, než tradovaný příběh.

Od té doby měli obyvatelé Studeného a Lipnice svou vlastní kapli. Ta se stala němou svědkyní zmatených postupů i ústupů Prusů a Rakušanů v roce 1757, snad u ní hledali útěchu císařští i nepřátelští vojáci procházející v 18. a 19. století krajem. Zastavovali se u ní pocestní, lidé z okolí i místní, neboť Studenečtí kolem ní chodili do České Kamenice. V průběhu doby se kaplička stala ústředním místem sakrálního areálu, který se v jejím nejbližším okolí vytvořil. Prostor byl obohacen o další náboženské objekty, do skalních výklenků se dostaly obrazy Nejsvětější Trojice (velká malba na dřevěném podkladu zasazeném do vytesaného skalního otvoru), Korunování P. Marie a votivní obraz Panny Marie Pomocné a klečící dívky. U kaple se zastavovala procesí ze Studeného při pouti do České Kamenice, či při slavnosti dne zaslíbení vsí Studeného a Lipnice, konané na svátek sv. Antonína. Časem začala být kaple užívána i při jiných náboženských příležitostech. Například se zde pořádaly oslavy mariánských svátků a na svátek sv. Floriána se tu sloužila polní mše.

Od doby založení byla kaple několikrát renovována, na obnovu včetně štafírování z roku 1894, kterou uskutečnili společně J. Liebisch z Vídně a obec Lipnice, upomíná zašlý nápis u paty kaple. Později se několikrát zhostil podobného úkolu rynartický kronikář a malíř Ernst Vater. Během doby byla kaple také zastřešena a vršek vyzděn cihlovou zídkou. Určité renovace se uskutečnily v souvislosti s jubilejní slavností v roce 1933, kdy se slavilo dvousté jubileum mariánské lesní kaple v Hluboké rokli.

Při příležitosti této významné slavnosti se u kaple k polní mši shromáždilo velké množství věřících, oba hasičské sbory, školní mládež s modrými pentlemi a praporky i místní kapela, přestože nádheru přírodní slavnosti kazil drobný déšť. Polní mši celebroval českokamenický děkan Heinrich Marschner, iniciátor této výroční slavnosti a autor zvláštní oslavné písně, určené k pobožnostem pouze u této kapličky. Z přírodní kazatelny přednesl tehdy děkan Marschner slavnostní kázání, připomenul historii kaple a poutí a pohovořil o útrapách válek, nemocí a nouze. Hudební doprovod obstaraly kapely hasičských sborů. Poslední polní mše se zde uskutečnila na floriánský svátek v roce 1938. Brzy nato se kaple ocitla v pásmu bunkrů. Bohoslužby tady sice probíhaly ještě v roce 1945, ale obyvatelstvo ochromené válkou mělo zcela jiné starosti. Poutní procesí na sv. Antonína 13. června 1945 bylo prosto spontánní radosti a bez muzikantů. Ke kapli v Hluboké rokli se v letech 1945–1946 chodili modlit lipničtí a studenečtí usedlíci před odsunem.

Po skončení druhé světové války kapličku již nikdo neopravoval a ta pouze chátrala. Na rozdíl od podobných objektů stojících o samotě, které byly vykradeny a postupně zdevastovány, měla Lipnická kaple štěstí, neboť plastiku vytesanou do skály ukrást nelze. Jen zub času na ní vydatně pracoval.

Pan Karel Stein ve svém vyprávění o kapli „Zázrak v lesích pod Studencem“ překrásně říká „…stojíte přizemněni, tají se vám dech a ohromeně zíráte….“. Popisuje také situaci po roce 2000, kdy se kaple konečně dočkala restaurování sochařem Janem Pokorným z Děčína. Ten věrně zachoval text podle původní verze z roku 1733. O realizaci obnovy se zasloužil podnik Lesy ČR, s. p. Slavnost obnoveného vysvěcení Lipnické kaple se uskutečnila 7. září 2002 za účasti místních lidí, a německých rodáků, dále pana Jaroslava Moudrého z Lipnice, který o kapli pečoval, a pastoračního asistenta pana Marcela Hrubého. Na vyvýšeném místě vyhrávala kapela s lesními rohy a pozouny, lidé kladli k Panně Marii květiny, vzpomínali a modlili se.

U příležitosti 275 let od původního vysvěcení kaple se po jejím dalším ošetření restaurátorem Pokorným dne 6. září 2008 znovu sešli v Hluboké rokli obyvatelé, rekreanti a  náhodní návštěvníci s potomky německých obyvatel k malé pobožnosti celebrované generálním vikářem v Litoměřicích Msgre. Karlem Havelkou za spoluúčasti českokamenického děkana P. Karla Jordána Červeného. Opět hrála hudba, rozezněly se lesní rohy a píšťalky tehdy malých dívek z Chřibské. Lidé se zastavili, modlili se a s pokorou rozjímali. Závěrečná dvojjazyčně přednesená píseň Ave Maria v podání Heleny Krausové ze Sdružení Tadeáše Haenkeho v Chřibské umocnila posvátnou atmosféru vzácného okamžiku.

Z iniciativy občanského sdružení ještě došlo v roce 2009 k obnovení tří obrazů v přilehlých výklencích. Náklady na zhotovení jejich replik opět uhradil podnik Lesy ČR, s. p. Občanské sdružení v roce 2010 završilo úsilí o obnovu celého areálu sakrálního zastavení v Hluboké rokli, když získalo votivní obrázek sv. Antonína Paduánského, patrona Studeného a Lipnice, a pan Václav Sojka jej následně u kapličky zavěsil. Autor také tohoto obrazu, pan Jan Pokorný, jej s laskavostí daroval jako dík a obdiv za péči občanského sdružení o památky lidové zbožnosti na Podstudenecku.

V letošním roce u příležitosti 280. výročí od slavnostního vysvěcení této překrásné pečlivě udržované stavby lidové zbožnosti dojde v sobotu 7. září 2013 k setkání obyvatel u kaple. Předpokládaný čas setkání u Lipnické kaple v Hluboké rokli je zatím plánován na 14. hodinu. Bude ještě upřesněn a zveřejněn na plakátech a pozvánkách.

 

Literatura:

K. Stein, Zázrak u Lipnické kaple, 2002

P. Kühn, Bezděz 13, 2004

H. Slavíčková, J. Tůmová, Krajina pod Studencem v proměnách doby, 2010